Vyšetření zrakové ostrosti
Vyšetření zrakové ostrosti patří mezi základní oční vyšetření. Oftalmolog vyšetřením může posoudit, zda oči vyšetřovaného netrpí tzv.. refrakční poruchou. Refrakční porucha oka je stav, kdy oko není schopno zaostřit na blízký nebo vzdálený bod. Pacient s refrakční poruchou vidí neostře. V případě, že vidí neostře do dálky, porucha se nazývá krátkozrakost. Při dalekozrakosti vidí rozmazaně při čtení.
Vyšetření se skládá ze dvou částí a to subjektivní a objektivní refrakce. Objektivní refrakce je vyšetření refrakčního stavu oka pomocí počítačového autorefraktometra. Subjektivní vyšetření je děláno pomocí speciálních brýlí a světelné nebo projekční tabule (optotypy) se znaky. Rozdíl mezi subjektivním a objektivním vyšetřením je ten, že při objektivním vyšetření přístroj zjistí maximální možnou dioptrii, kterou pacient ve většině případů nesnese a častokrát ani nepotřebuje. Právě subjektivním vyšetřením se stanoví finální dioptrická hodnota, kterou měl pacient vyzkoušenou ve zkušebních brýlí a kterou byl schopen akceptovat.